pátek 5. června 2015

JapanTag Düsseldorf/NRW

Krásný čtvrtek přeji. Dnešní článek bude o akci, která se konala v hlavním městě NRW Düsseldorfu. Jedná se o JapanTag 2015.


Tento kulturní festival se pravidelně koná každý rok. Letos proběhl již 14. ročník této přátelské spolupráce mezi Düsseldorfem a zemí vycházejícího slunce. Japonská komunita v porýnském metropoli je totiž po Londýně a Paříži jedna z nejpočetnějších v Evropě. Žije tu přes 8000 Japonců. V regionu působí téměř 500 japonských firem, které zaměstnávají přes 30 tisíc lidí. Japonské části říkají též "Little Tokyo", jelikož tu naleznete různé druhy restaurací (přes sushi až po nudle udon), japonské knihkupectví, pekárnu, manga kavárnu, obchody s potravinami i základní školu pro japonské děti. I přes nepříznivé počasí přilákal festival přes 650 tisíc návštěvníků všech věkových kategorií z různých koutů světa. Úspěšný symbol spolupráce mezi Düsseldorfem a japonskou komunitou.

Můj outfit pro JapanTag




Kde přesně? Místo konání bylo podél řeky Rýn. Co nabízel program? Návštěvníci se mohli těšit na spoustu stánků, které nabízely orientální japonské speciality, workshopy, kaligrafie, origami, tradiční japonské oděvy a masky. Před zemským sněmem skupina Takeda nabídla návštěvníkům pohled do historie samurajského bojovníka. Samozřejmě nechyběla ani hudební, kulturní či umělecká scéna, na které vystoupila například kapela Tink Tink & Seira Ganaha. Na pódiu se objevil také tradiční tanec Gejš či hudební výstup s Shakuhachi (japonská flétna z bambusu). O velkolepé zakončení JapanTagu se postaral ve 23:00 hodin ohňostroj v japonském stylu.

Cestování a jídlo je ta nejlepší kombinace. Bulgogi a matcha zmrzlina. Matcha se stala mou oblíbenou příchutí. Pro větší rozlišení klikněte prosím na fotky.



Tento festival sám o sobě přilákal mnoho fanoušků anime, manga a fantasy, kteří rozhodně nenechali své cosplay looky doma. Obchody s anime a mangou praskaly tím ve švech. Plyšáci oblíbených postav šly více na dračku než-li na našich anime festech.



I já jsem se na tento japonský festival připravila. Bohužel jsem si kostým nevyrobila sama jako pravý cosplayer, ale přeci jen mi šlo více o zachycení japonské street módy. Chtěla jsem jít do větší extravagance, ale jelikož mi přijde škoda využít jednotlivé kousky oblečení pouze jen pro tyto příležitosti. Rozhodla jsem se pro skromné šaty s kapkou netradičnosti. Můj finální look se od toho posledního moc neliší, ale lépe to neumím.ZDE (smích)

Chudáci někteří cosplayeři byli opravdu jako živé atrakce pro turisty, celý den takto pozóvat by se mi asi nechtělo. (smích)



Vtipný byl moment, kdy si lidé v mém okolí opravdu mysleli, že jsou to mé skutečné vlasy. Když jsme s kamarády dorazili do Düsseldorfu prudce pršelo. Problém jsme vyřešili návštěvou korejské restaurace, kterou jsem si nemohla vynachválit. Po shlédnutí všech těch asijských restaurací, jsem dostala nápad. Pokud se mi nepodaří úspěšně dokončit studium, otevřu si v Düsseldorfu restauraci a budu v balíku. Protože takové fronty před vchodem jsem ještě nikdy neviděla. K jídlu jsem si objednala slavný bulgogi (hovězí maso nakrájené na tenké plátky s rýží). Pokrm v misce ještě pražil, když mi byl podáván. Úroveň restaurace se podobá pražskému Mamafood. Divíte se proč jsme si v japonský den zvolili korejské pokrmy? Po Japonsku jsme již jedli v naší poslední návštěvě tohoto města. Ráda se nechávám rozmazlovat jídlem. Naposledy jsme byli Takumi restauraci s ramen. Připadala jsem si opravdu jako Naruto. Tokyo modern ramen byl naprosto vynikající! Posadili jsme se k oknu, kam nakukávali čekající hosté.





Po jídle ještě chvíli pršelo, ale obloha se pomalu začala vyjasňovat, a tak zůstala i po zbytek dne. S přáteli jsme se poté kochali cosplayery a stánky. Město japonskou kulturou úplně obživlo. Nádherný pohled na ty všechny barvy. Na místě bylo i spousta profesionálních fotografů. Kamarád mi říkal, že pokud by nepršelo bylo by tu ještě více lidí. Cože? Těch lidí všude bylo až až. Trvalo snad věčnost, než jsme všechno prošli.



Na večer na nás čekal krásný ohňostroj, který trval přes 20 minut. Objevovaly se rachejtle ve tvaru srdíčka, kytiček i srdíček. Celkem mě štvalo, že jsem se k ohňostroji nedostala blíže. Nechápu, proč se muži s metrem 90 cpou dopředu. Němci ohleduplnost též neznají. Jinak mě ty údivy ooooooh uuuuuuh wooooooaaaah uhoooo celkem rozesmávaly. (smích)


Celý den byl naprosto unikátní. Jsem ráda, že jsem se v rámci Erasmu mohla zúčastnit takového festivalu. Japonci jsou snad nejmilejší národ, který jsem doposud poznala. Stále usměvavý a dbají na slušné chování. Do postele jsem lehala s úsměvem na obličeji.
PS: V jazykovém centru univerzity jsou vyučovány i moderní jazyky, do které patří i japonština. Neváhala jsem a přihlásila se. Řeknu vám, jazyk je to krásný, ale velmi těžký. Budu muset hodně zabrat, abych si mohla jednou splnit svůj sen a do Japonska jednoho dne též zavítat. 

Žádné komentáře:

Okomentovat