pátek 27. září 2013

Stay Strong!

Zdravím vás všechny,
dnes odstoupíme od módy a kosmetiky. Zatím jsem neměla žádný článek, který by se týkal mé osobnosti jako takové. Tak to trochu napravím. Takové to představení a fakta o mě vám povím později v jiném článku.

Tento příspěvek vychází z mých myšlenek a předsudků, které jsem za poslední půlrok nasbírala. Minulý rok jsem si prošla mnoha zklamání, za které si částečně můžu sama. Možná jsem se chovala špatně a vyšší moc mi všechno oplácela zpět. Netuším, ale nyní snad doufám, že se znovu postavím na nohy a budu schopna rozumně řešit různé komplikace. Nemůžu být stále závislá na ostatních lidech, kteří za mě vykonají těžkou práci. Každou chvilkou se může cokoliv změnit a člověk, o kterého jsem se celou tu dobu opírala, tu být už nemusí. Možná jsem zklamaná i z lidských vztahů. Můžete svého/svojí kamaráda/kamarádku pokládat za sebebližší, ale pak zjistíte, že i oni na vás zapomněli a neumí se sami ozvat. Zamrzí to na ten moment, ale není nejlepší rozhodnutí být vzteklý celou dobu a snažit se jim to oplatit. Naučila jsem se, že každý nemá čas nad někým uvažovat. Přeci i ostatní mají práce nad hlavu a stává se, že jednoduše zapomenou. Netrápit se kvůli někomu jinému a starat se hlavně o sebe. Snažím se tu říct, že jsem se minulý rok nikam nehnula. Pak jsem doma mohla akorát jen vzdychat a říkat si, že ten druhý už ví, jaký je život a umí si s ním vypořádat sám. Hodně velkou oporou pro mě byl můj přítel, ale ten tu pro mě nebude navěky, aby mě držel za ruku. Z toho vznikl můj výrok: „Jediný člověk, na kterého se můžeš v nouzi obrátit, jsi ty sám.“ Zní to smutně, ale praví přátelé pomohou, ale to jak se s věcí vypořádáš, je jen na tobě. Proto ten název článku „zůstaň silný“. Teď může být hůř, ale zamračeno též nemůže být věčně.


Momentálně jsem nastoupila na UNI, která od mého domova je asi 20 minut vlakem. Chtěla jsem do Prahy na ekonomku, ale rozhodla jsem se, že bude lepší, když budu na škole, ve které mám větší šance, že studium úspěšně dokončím. I když všude budu muset vynaložit úsilí, abych dosáhla toho, co chci.

Další kapitola je, moji rodiče, kteří mi mnoho věcí komplikují. Mám s nimi těžký vztah. Závidím těm, kteří si se svými rodiči rozumějí. Často mi říkají, že nejsem vůbec samostatná, a kdybych bydlela sama, tak bych se neuživila. Uživit se nebo ne k tomu mi nedali ani možnost, abych si to vyzkoušela. Plánovala jsem, že si na UNI seženu nějaký podnájem, ale s tím moji rodiče nesouhlasili. I přesto chci dospět a dokázat jim, že to zvládnu i všem ostatním.

Promiňte, pokud vás tento článek nudil, ale nějakým způsobem to muselo jít ven. Nevím, jak budu stíhat, ale budu se snažit svůj blog každý týden uploadovat a dělat ho zajímavým. Vše pro vaše potěšení. Děkuji za pozornost.

2 komentáře:

  1. Hani, vždy má vše dobrý konec. Souhlasím s tím, že pílí a odhodláním nejdál dojdeš. Neber to z té negativní stránky. Studenti, kteří žijí se svými rodiči během vš, nejsou vůbec připraveni na život. Vyjdou vš jako bakaláři či něco více, a zírají, jak vypadá trh práce a skutečný život. Nejradši by nic nedělali, protože je celý život živil někdo jiný. Buď statečná a vytrvalá :) Přeji Ti jen to nejlepší. A bojuj!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju ti Martí..já si taky říkám, že diplom z tebe nic neudělá, důležité je jakou máš praxi. Tak jasný, kdybych chodila do školy někam daleko, tak bych z domu normálně odešla, ale ono je blbý..když tu školu mám blízko. Já věřím, že se o sebe postarat dokážu :) a snad v budoucnu něco najdu :)

      Vymazat